Přeskočit na obsah

Hugo Nys

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hugo Nys
Hugo Nys na Monte-Carlo Masters 2022
PřezdívkaHugito[1]
StátFrancieFrancie Francie (2010–2019)
MonakoMonako Monako (od 2019)
Datum narození16. února 1991 (33 let)[2]
Místo narozeníÉvian-les-Bains, Francie[2]
BydlištěMonte Carlo, Monako[2]
Výška185 cm[2]
Hmotnost78 kg[2]
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek1 687 984 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–1
Tituly0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění327. místo (29. července 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů120–121
Tituly7 ATP, 11 challengerů, 27 ITF
Nejvyšší umístění12. místo (12. června 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2023)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2017, 2023)
US Openčtvrtfinále (2022, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open1. kolo (2022, 2023)
Wimbledon1. kolo (2018, 2023)
US Openčtvrtfinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240428a28. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Nys (* 16. února 1991 Évian-les-Bains) je monacký profesionální tenista, deblový specialista, který do sezóny 2019 reprezentoval rodnou Francii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třicet osm ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2019 na 327. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2023 na 12. místě. Trénují ho bývalý monacký tenista Guillaume Couillard a Kevin Blandy.[1][2]

Jako první Monačan postoupil do semifinále a finále grandslamu, když s Polákem Janem Zielińskim prohráli boj o titul ve čtyřhře Australian Open 2023 s Australany Jasonem Kublerem a Rinkym Hijikatou.[4][5] Deblovou trofejí na římském Internazionali BNL d'Italia 2023 se stal prvním monackým vítězem Mastersu.[6]

V monackém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 athénským základním blokem 3. evropské skupiny euroafrické zóny proti Lucembursku, v němž vyhrál v páru s Benjaminem Balleretem čtyřhru. Monačané zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–2 ve dvouhře a 10–1 ve čtyřhře.[7]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1961 ve francouzském lázeňském městě Évian-les-Bains, ležícím v Horním Savojsku do rodiny Quiblier Pascalové. K tenisu jej ve třech letech přivedl otec, tenisový trenér Jean-Christophe Nys. Děd Francis Nys (1930–2017) hrál v sezónách 1950–1961 Roland Garros. Nejdále se probojoval do třetího kola v letech 1953 a 1955.[1] Praděd Robert Nys působil jako viceprezident francouzského tenisového svazu Fédération Française de tennis.[8]

Z místního evianského klubu přestoupil v žákovské kategorii do Grenoblu.[9] Na začátku profesionální kariéry strávil tři sezóny v tenisové akademii ISP v Sophia Antipolis na francouzské Riviéře. Od roku 2010 se začal připravovat v Monte Carlo Country Clubu.[10]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014, kam mu organizátoři s Fabricem Martinem udělili divokou kartu. V prvním kole však Francouzi nenašli recept na německo-nizozemskou dvojici Andre BegemannRobin Haase.[11] Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval monackou čtyřhrou Monte-Carlo Rolex Masters 2017, do níž obdržel s Romainem Arneodem divokou kartu. Ve druhém kole nezvládli koncovky setů s osmými nasazenými Jeanem-Julienem Rojerem a Horiou Tecăuem.[11]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Open Sud de France 2018 v Montpellier. Po boku Japonce Bena McLachlana z něho odešli poraženi od anglických bratrů Kena a Neala Skupských.[12] Deblovou trofej pak získal na mexickém Los Cabos Open 2019, kde s Arneodem zdolali v boji o titul britsko-americké turnajové jedničky Dominica Inglota a Austina Krajicka. V zápase odvrátili dva mečboly a sami využili až sedmou mečbolovou příležitost.[13] V únoru 2021 triumfoval s Němcem Timem Pützem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021[14] a poté Lyon Open 2021.[15]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2023 Australian Open tvrdý Polsko Jan Zieliński Austrálie Rinky Hijikata
Austrálie Jason Kubler
4–6, 6–7(4–7)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra: 14 (7–7)

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0)
ATP Tour 500 (1–2)
ATP Tour 250 (5–4)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. únor 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h) Japonsko Ben McLachlan Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
6–7(2–7), 4–6
Vítěz 1. srpen 2019 Los Cabos, Mexiko tvrdý Monako Romain Arneodo Spojené království Dominic Inglot
USA Austin Krajicek
7–5, 5–7, [16–14]
Vítěz 2. květen 2021 Estoril, Portugalsko antuka Německo Tim Pütz Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Dominic Inglot
7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz 3. květen 2021 Lyon, Francie antuka Německo Tim Pütz Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 5–7, [10–8]
Finalista 2. září 2021 Mety, Francie tvrdý (h) Francie Arthur Rinderknech Polsko Hubert Hurkacz
Polsko Jan Zieliński
5–7, 3–6
Finalista 3. říjen 2021 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Kazachstán Andrej Golubjev Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
3–6, 4–6
Finalista 4. srpen 2022 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Polsko Jan Zieliński Austrálie Matthew Ebden
Spojené království Jamie Murray
4–6, 2–6
Vítěz 4. září 2022 Mety, Francie tvrdý (h) Polsko Jan Zieliński Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
7–6(7–5), 6–4
Finalista 5. leden 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Polsko Jan Zieliński Austrálie Rinky Hijikata
Austrálie Jason Kubler
4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 5. květen 2023 Řím, Itálie antuka Polsko Jan Zieliński Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Botic van de Zandschulp
7–5, 6–1
Finalista 6. říjen 2023 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Polsko Jan Zieliński Mexiko Santiago González
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–6(10–8), 6–7(3–7), [1–10]
Vítěz 6. listopad 2023 Mety, Francie (2) tvrdý (h) Polsko Jan Zieliński Německo Constantin Frantzen
Německo Hendrik Jebens
6–4, 6–4
Vítěz 7. březen 2024 Acapulco, Mexiko tvrdý Polsko Jan Zieliński Mexiko Santiago González
Spojené království Neal Skupski
6–3, 6–2
Finalista 7. duben 2024 Barcelona, Španělsko antuka Polsko Jan Zieliński Argentina Máximo González
Argentina Andrés Molteni
6–4, 4–6, [9–11]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (0 D; 10 Č)
ITF (6 D; 27 Č)

Dvouhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. září 2012 Uppsala, Švédsko tvrdý (h) Švédsko Robin Olin 6–0, 5–7, 6–3
2. 2014 Antalya, Turecko tvrdý Německo Robin Kern 6–0, 6–2
3. 2014 Istanbul, Turecko tvrdý Bosna a Hercegovina Aldin Šetkić 6–4, 6–3
4. 2014 Istanbul, Turecko tvrdý Chorvatsko Matija Pecotić 7–6(7–5), 3–6, 7–6(7–4)
5. červen 2015 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý Španělsko Javier Pulgar-García 6–3, 6–1
6. leden 2016 Veigy-Foncenex, Francie koberec (h) Nizozemsko Antal van der Duim 6–4, 6–3

Čtyřhra (38 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2012 Eupen, Belgie antuka Francie Teri Groll Belgie Germain Gigounon
Belgie James Junior Storme
6–4, 6–3
2. říjen 2012 La Roche-sur-Yon, Francie tvrdý (h) Jižní Afrika Jean Andersen Německo Moritz Baumann
Německo Tim Pütz
7–6(8–6), 7–6(7–3)
3. březen 2013 Saint-Raphaël, Francie tvrdý (h) Francie Romain Arneodo Francie Simon Cauvard
Francie Alexandre Penaud
6–7(6–8), 6–4, [10–5]
4. květen 2013 Antalya, Turecko tvrdý Francie Davy Sum Itálie Claudio Fortuna
Itálie Matthieu Viérin
6–2, 6–0
5. červen 2013 Toulon, Francie antuka Monako Benjamin Balleret Francie David Couronne
Francie Vincent Verpeaux
7–5, 6–4
6. září 2013 Bagnères-de-Bigorre, Francie tvrdý Francie Antoine Benneteau Itálie Riccardo Ghedin
Itálie Claudio Grassi
6–3, 4–6, [10–2]
7. září 2013 Göteborg, Švédsko tvrdý (h) Švédsko Jesper Brunström Švédsko Pierre Bonfre
Švédsko Viktor Stjern
6–3, 7–6(7–5)
8. říjen 2013 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h) Belgie Germain Gigounon Spojené království David Rice
Spojené království Sean Thornley
7–6(7–4), 6–4
1. říjen 2013 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h) Francie Fabrice Martin Finsko Henri Kontinen
Španělsko Adrián Menéndez Maceiras
3–6, 6–3, [10–8]
9. červenec 2014 Istanbul, Turecko tvrdý Bolívie Federico Zeballos Turecko Tuna Altuna
Česko Michal Schmid
7–6(7–3), 3–6, [10–3]
10. červenec 2014 Middelkerke, Belgie tvrdý Francie Élie Rousset Francie Éric Fomba
Francie Florian Lakat
6–3, 6–1
11. říjen 2014 Nevers, Francie tvrdý (h) Francie Olivier Charroin Nizozemsko Romano Frantzen
Spojené království Darren Walsh
6–4, 6–4
12. březen 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý Monako Benjamin Balleret Itálie Thomas Fabbiano
Itálie Giorgio Portaluri
7–5, 2–6, [10–4]
13. 2015 Antalya, Turecko tvrdý Francie Yannick Jankovits Ukrajina Marat Děvjaťarov
Belgie Michael Geerts
7–6(8–6), 6–1
14. červen 2015 Mont-de-Marsan, Francie tvrdý (h) Monako Romain Arneodo Francie Théo Fournerie
Francie Louis Tessa
6–1, 7–5
15. červenec 2015 Istanbul, Turecko tvrdý Francie Yannick Jankovits Turecko Sarp Ağabigün
Turecko Muhammet Haylaz
2–6, 7–5, [10–6]
16. srpen 2015 Ajaccio, Francie tvrdý Monako Romain Arneodo Thajsko Sančai Ratiwatana
Thajsko Sončat Ratiwatana
2–6, 6–4, [10–5]
17. srpen 2015 Sion, Švýcarsko antuka Francie Tak Khunn Wang Argentina Federico Coria
Švýcarsko Siméon Rossier
6–2, 6–2
18. květen 2016 Antalya, Turecko tvrdý Lotyšsko Miķelis Lībietis Turecko Sarp Ağabigün
Turecko Altuğ Çelikbilek
6–2, 6–2
19. květen 2016 Antalya, Turecko tvrdý Lotyšsko Miķelis Lībietis Japonsko Kacuki Nagao
Japonsko Hiromasa Oku
4–6, 6–2, [10–3]
20. červen 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý Itálie Andrea Vavassori Zimbabwe Benjamin Lock
Zimbabwe Courtney John Lock
6–3, 6–3
21. červenec 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý Indie Višnu Vardhan Jižní Afrika Nicolaas Scholtz
Jižní Afrika Tucker Vorster
6–4, 6–2
22. červenec 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý Indie Višnu Vardhan Zimbabwe Benjamin Lock
Zimbabwe Courtney John Lock
6–7(5–7), 6–4, [10–5]
23. červenec 2016 Ajaccio, Francie tvrdý Monako Romain Arneodo Francie Romain Jouan
Francie Joan Soler
7–5, 6–2
24. srpen 2016 Béjar, Španělsko tvrdý Belgie Yannick Mertens USA Alexander Centenari
Německo Sami Reinwein
6–4, 7–6(7–3)
25. říjen 2016 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h) Francie Mick Lescure Francie Geoffrey Blancaneaux
Francie Evan Furness
6–2, 6–3
26. leden 2017 Bressuire, Francie tvrdý (h) Francie Corentin Denolly Chorvatsko Ante Pavić
Jižní Afrika Ruan Roelofse
6–4, 6–2
27. březen 2017 Gatineau, Kanada tvrdý (h) Lotyšsko Miķelis Lībietis Francie Grégoire Barrère
Francie Laurent Lokoli
7–6(7–4), 6–3
2. srpen 2017 Manerbio, Itálie antuka Monako Romain Arneodo Rusko Michail Jelgin
Česko Roman Jebavý
4–6, 7–6(7–3), [10–5]
3. leden 2018 Nouméa, Nová Kaledonie tvrdý Německo Tim Pütz Kolumbie Alejandro González
Španělsko Jaume Munar
6–2, 6–2
4. březen 2018 Lille, Francie tvrdý Německo Tim Pütz Indie Džívan Nedunčežijan
Indie Purav Radža
7–6(7–3), 1–6, [10–7]
5. leden 2019 Canberra, Austrálie tvrdý Brazílie Marcelo Demoliner Švédsko André Göransson
Nizozemsko Sem Verbeek
3–6, 6–4, [10–3]
6. únor 2019 Quimper, Francie tvrdý (h) Francie Fabrice Martin Nizozemsko David Pel
Chorvatsko Antonio Šančić
6–4, 6–2
7. březen 2019 Lille, Francie tvrdý Monako Romain Arneodo Izrael Jonatan Erlich
Francie Fabrice Martin
7–5, 5–7, [10–8]
8. září 2019 Orleans, Francie tvrdý (h) Monako Romain Arneodo Chile Hans Podlipnik Castillo
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
6–7(5–7), 6–3, [10–1]
9. září 2020 Aix-en-Provence, Francie antuka Argentina Andrés Molteni Uruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
6–4, 7–6(7–4)
10. únor 2021 Biella, Itálie tvrdý (h) Německo Tim Pütz Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–3
11. březen 2022 Roseto degli Abruzzi, Itálie antuka Polsko Jan Zieliński Česko Roman Jebavý
Rakousko Philipp Oswald
7–6(7–2), 4–6, [10–3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Nys na anglické Wikipedii.

  1. a b c Hugo Nys | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Hugo Nys na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240428a28. dubna 2024
  3. Hugo Nys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240428a28. dubna 2024
  4. ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé spolu a hned grandslamový titul. Hijikata s Kublerem proměnili divokou kartu v triumf na Australian Open. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  5. ; ENTWISTLE, Luke. Hugo Nys loses out in Australian Open final. Monaco Life [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. BOISAUBERT, Romain. Hugo Nys et Jan Zielinski remportent le Masters 1000 de Rome en double. Monaco Tribune [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. Hugo Nys na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240428a28. dubna 2024
  8. 2e série : Hugo Nys veut briller [online]. Fédération Française de tennis, 2015-09-03 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-05. (francouzsky) 
  9. Julien TRIVERO. TENNIS. Coupe Davis, polémique : Hugo Nys pointe du doigt le sort réservé à Monaco [online]. ledauphine.com, 2019-06-05 [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. « Un nouveau souffle à ma carrière ». MAG SPORT 06 [online]. Prosinec 2013 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-05. (francouzsky) 
  11. a b Hugo Nys | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Arneodo/Nys Save 2 M.P., Celebrate First Title In Los Cabos [online]. ATP Tour, Inc., 2019-08-04 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Hugo Nys & Tim Puetz Collect First ATP Tour Team Title In Estoril [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-02 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Nys/Puetz Win Lyon Crown Over Herbert/Mahut [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]